Průřez vodiče na dlouhém vedení

Jsou to dvě různé otázky

Dimenzování vodiče odpovídá na dvě otázky, které se snadno slijí v jednu. Unese kabel proud? je dovolené zatížení: oteplení, izolace, způsob uložení, kolik obvodů jde v jedné trubce. Dorazí ke spotřebiči dost napětí? je úbytek napětí — a ten závisí na něčem, co dovolené zatížení vůbec nezajímá: na délce.

U zásuvkového obvodu přes osm metrů vyhrává první otázka a na druhou nikdo nemyslí. Natáhněte 45 metrů k dílně, k čerpadlu nebo do stodoly a je to obráceně: vodič, který 25 A unese bez zaváhání, nechá na konci málo napětí.

3 % jsou při 400 V dvanáct voltů

ČSN 33 2000-5-52 přebírá přílohu G z HD 60364-5-52: doporučený úbytek nejvýše 3 % u světelných obvodů a 5 % u ostatních, počítáno od začátku instalace ke spotřebiči. U třífázových 400 V jsou 3 % dvanáct voltů, u jednofázových 230 V jen 6,9 V — a to je také důvod, proč se dlouhý přívod k dílně vyplatí vést třífázově: teče menší proud a ve vzorci vystupuje √3 místo 2.

Případ, spočítaný

25 A na konci 45 m měděného vedení ve 400 V třífázově potřebuje 4 mm², aby se vešlo do 3 %: úbytek vyjde 8,4 V, tedy 2,1 %. S 2,5 mm² by to bylo asi 13,4 V, tj. 3,4 % — proud by vodič unesl, doporučení už ne.

Dvě pravidla do hlavy: dvojnásobná délka, dvojnásobný úbytek; poloviční proud, poloviční úbytek.

Co výpočet nekontroluje

Dimenzuje na úbytek napětí a tím končí. Nezná způsob uložení, teplotu okolí, seskupení obvodů ani dovolenou teplotu na svorkách — a právě ty určují dovolené zatížení. Zvětšení průřezu kvůli délce navíc neopravňuje k většímu jističi: ten stále chrání nejtenčí žílu v obvodu.

Spočítejte úbytek, ověřte dovolené zatížení podle tabulky odpovídající skutečnému uložení a vezměte větší z obou průřezů.